no comments

Jestřáb a hrdlička v každém z nás – je sobeckost vždycky výhodnější než altruismus?

Mohlo by se zdát, že altruismus, tedy nezištné, nesobecké jednání vůči druhým lidem, musí v dnešních podmínkách tržní ekonomiky, řídící se heslem „něco za něco“, nutně vést ke ztrátám. Proč dělat něco pro druhé, když pro mě z toho neplyne žádný užitek? Jak je to ale doopravdy? Je naše společnost skutečně tak egoistická, jak si někdy myslíme nebo slýcháme v médiích, a je to pro nás vůbec žádoucí?

Žijeme ve společnosti individuality a konkurence, která nás tlačí k čím dál tím menším ohledům vůči druhým. Altruistické chování se však i přesto z našich vztahů nevytrácí. A nejen z těch osobních. Půjčujeme sousedům své věci, když se ty jejich rozbijí, zastavujeme a pomáháme řidičům, kteří se právě vybourali, ochotně odpovídáme turistům na to, kde najdou hledanou ulici, i když sami zrovna pospícháme, držíme dveře autobusu člověku, který ho zrovna dobíhá… I když takové chování má pochopitelně celou řadu příčin, které se neomezují jen na dobrý úmysl, i přesto je zřejmé, že nesobeckost je nám ve většině případů jaksi vlastní a nedokáže ji zcela vymýtit ani dravý tržní systém a nekompromisnost globalizované postmoderní společnosti.

Jak je to možné? Altruistické chování je psychology tradičně považováno za jednu z člověku přirozených vlastností. Děti vykazují ochotu, pomoc a spolupráci od prvního roku, což je mnohem dříve, než se začínají socializovat, tedy začleňovat do společnosti a přejímat její normy. Proč tomu tak je?

Ego 2.0 – dobrý pocit ze skutků pro ostatní je k nezaplacení

Velmi názorně a srozumitelně to ve své momentálně velmi populární knize Konec prokrastinace vysvětluje Petr Ludwig. Naše jednání má podle něho dva rozměry. Prvním z nich je ego-1.0, které zodpovídá za ty činnosti, které obohacují nás osobně. Druhým je pak ego-2.0, zodpovídající za to, co děláme pro druhé.

einstein-ego

Čím více víme, tím menší je naše Ego. Čím větší je Ego… – Albert Einstein

Stejně jako mnozí jiní je Ludwig přesvědčen, že nejen pro naši spokojenost, ale také pro náš osobní rozvoj je důležité jak jednání ega-1.0, tak jednání ega-2.0, orientované na druhé. Spolupráce s ostatními lidmi nás navíc posiluje a vede k seberozvoji. To, co děláme nejen pro sebe, ale také pro druhé, je podle něho zdrojem nesrovnatelně silnější motivace, díky které může člověk podávat mnohem lepší výkony. Pomoc druhým je zkrátka psychologicky vysoce uspokojivá. Ve hře navíc není jen psychická pohoda, ale také fyzické zdraví. Výzkumy prokázaly, že lidé, kteří dlouhodobě darují peníze na charitativní účely, budou s větší pravděpodobností odolnější vůči civilizačním chorobám, jako je vysoký krevní tlak, rakovina nebo infarkt.

Příliš jestřábů škodí – Jste jestřáb či hrdlička?

Jenže být nezištným altruistou mezi sobci se přece nemůže vyplatit. Jak je to tedy v praxi? Je pro jednotlivce výhodnější být egoistou? A proč nejsme takoví všichni? Podle teorie her je možné na společnost aplikovat model hrdliček a jestřábů, dvou druhů ptáků, žijících společně na určitém prostoru. Každý z ptáků při tom představuje jednu ze dvou strategií. Zatímco jestřáb je prototypem dravce, který se snaží svého soupeře zničit a všechen užitek získat pro sebe, a to i za cenu rizika, že se v případě neúspěchu své akce při souboji vážně zraní, hrdlička je mírumilovný partner, který se obejde bez potyček, a v případě, že se setká s jestřábem, raději ustoupí.

people-helping-ducklings

Je jasné, že pokud se ve skupině několika hrdliček objeví pouze jediný jestřáb, jeho dravost mu vynese značný užitek. Jenže jestřáb není nikdy jen jeden… A jakmile je jestřábů ve skupině nepoměrně více než hrdliček, začíná být tato strategie příliš riskantní, protože se zvyšuje pravděpodobnost setkání jestřába s jestřábem, které musí skončit poražením jednoho z nich, což by postupně vedlo téměř k jejich vzájemnému vybití. Aby se obnovily únosné počty obou druhů ptáků, většina jestřábů je nakonec nucena volit taktiku hrdliček…

Taková populace je samozřejmě smyšlená. Jde o teorii. O dva typy jednání a zjednodušený model jejich soužití. Je ale víc než zřejmé, že naše smyšlená populace hrdliček a jestřábů bude směřovat do bodu rovnováhy. Jestřábů nemůže být nikdy příliš mnoho, protože taková populace by nedokázala přežít. Ve skutečnosti musí být mnohem více hrdliček a nikdo z nás nemůže být jestřábem navždy. Každý jedinec navíc může být jak hrdličkou, tak jestřábem, každý neustále volí. Jde o strategii, která se mění, u člověka klidně z minuty na minutu, od jednoho potřesení rukou k druhému, zatímco celkový poměr hrdliček a jestřábů neustále směřuje k rovnovážnému stavu.

Každý táhne za sebe, ale bez altruismu bychom dávno vymřeli

Naše společnost se nám sice může zdát individualistická a sobecká, ale zřejmě má svou vlastní, složitější logiku. Egoismus je sice v krátkodobém, omezeném měřítku výhodný, ale není únosný. A zdravý. Bez altruismu bychom nepřežili, jako jednotlivci ani jako druh. Člověka sice běžně vnímáme jako oddělené individuum, stále znovu však narážíme na to, že stejně tak je člověk taky „tvor společenský“, zoón politicon, jak ho nazval už Aristoteles. Všechno, čím člověk jako osobnost je, celá jeho identita, jeho role a jeho osobní hodnota, se vytváří a formuje ve vztahu k druhým lidem. Společnost druhých, jejich spokojenost a naše schopnost jim ji poskytnout je pro nás zřejmě stále rozhodující.

altruismus

Pomáhání druhým pomáhá i nám

Zní to jako velké poselství, ale nejde vlastně o nic složitého. Nemusíme se rovnou stát velkými mecenáši nebo se snažit veškeré své zájmy podřídit druhým. Stačí, když budeme mít oči otevřené a budeme připravení podat druhému člověku pomocnou ruku nebo ho podpořit, když to bude potřebovat.

Můžeme začít u svých blízkých nebo se snažit o každodenní drobné dobré skutky vůči neznámým lidem, díky kterým ulehčíme nebo zpříjemníme život někomu z těch, se kterými se denně potkáváme. Mnohdy totiž stačí velmi málo, třeba uvařit partnerovi kávu nebo se usmát na prodavačku v obchodě. Pomůžeme tím nejen druhému člověku, ale nepřímo také sami sobě a svému okolí.

Source :

Ludwig, Petr. Konec prokrastinace. Jak přestat odkládat věci a začít žít naplno. Jan Melvil Publishing: 2013, Phys.org. Can charitable giving improve your health?, Stehlíková, Monika. Štěstí společenského zvířete, Špalek, Jiří. Veřejné Statky: Teorie a experiment. C. H. Beck: 2011




  • Komentáře