Je mi 17 a smazal jsem všechny sociální sítě, tady je důvod, proč byste měli i vy
Sociální sítě. Nástroje pro plítvání časem, které nám jako droga umožnily vyjádřit naše nejhlubší narcistické myšlenky. Přinejmenším jsem to tak viděl já, možná je váš názor jiný. Stejně jako každý jiný nástroj mohou být sociální sítě použité dobře i špatně – v mém případě to byl onen druhý případ.
Troufnu si říct, že pro 17letého člověka jsou sociální sítě zcela odlišné, než pro dospělého. Všichni vaši přátelé totiž tráví dlouhé hodiny denně na Instagramu, Facebooku, Snapchatu a dalších stránkách. A pokud se nezapojíte, jste outsider. Vypadáte divně a hloupě. Jako ubožák. Nedostanete pozvánky na akce, lidé se s vámi nebudou chtít kamarádit…
Je to smutné, ale přesně takto se věci mají. Pamatujete si na to dítě, které bylo vždy vybráno jako poslední, když se na hřišti vybírali týmy? Přesně v této pozici jsou děti, které nepoužívají sociální sítě.
A já jsem hrdý, že jsem nyní jedním z “těch”, kdo jsou (šťastně) ignorováni, protože nejsem zaškatulkován jako někdo “normální”. Už pravidelně nesdílím fotky na Instagramu a nesleduji zda se můj příspěvek líbí dostatku lidí. Ani nemažu fotku, když nedostane alespoň 150 lajků…
Nakonec mě fakt, že jsem věnoval tolik úsilí a času něčemu takovému, štve a frustruje. Víte, kolik knih jsem mohl přečíst za tu dobu, co jsem zbytečně ubíjel čas?
Pojďte si to se mnou spočítat. Dostal jsem telefon když mi bylo 13. Teď mi je 17,5. Běžně na sociálních sítích trávím kolem 3 hodin, z čehož plyne následující: 17.5–13= 4.5 x 365 = 1642 x 3 = 4927 hodin, které mi nikdo nevrátí.
Ani raději nechci přemýšlet, čeho jsem mohl dosáhnout za těchto skoro 5 000 hodin. Je to neskutečné číslo. Nicméně teď už s tím nic nenadělám a připomínat si to by byl nesmysl. Jak praví jedno čínské přísloví: “Nejlepší čas zasadit strom byl před 20 lety. Druhý nejlepší je nyní.”
Myslím, že je to pravda. Nikdy není pozdě začít znovu. Smazání těchto krutých aplikací z mého telefonu nebylo vůbec jednoduché. Došlo mi, že nejlepší cestou bude skočit do toho po hlavě. Před 3 měsíci jsem se tedy rozhodl smazat je a už je znovu nenainstaloval. Tady je 7 věcí, které jsem si nyní uvědomil.
7 věci, které jsem si uvědomil po smazání profilů na sociálních sítích
- Cítím se, jako když jsem byl dítě – překypuji kreativitou a nezáleží mi na tom, co si lidé myslí. Nevím úplně přesně jak ten pocit popsat, ale je to něco, co mi hodně chybělo. Když jsem používal sociální sítě na denní bázi, vždycky jsem byl paranoidní kvůli tomu, co si o mně lidé myslí. Měl bych říkat to, co si myslím, nebo to, co lidé na síti běžně říkají? Jsem rád, že nyní znám na tuto otázku odpověď. Život je nyní jako nepopsané plátno a já jsem Pablo Picasso chystající se nakreslit mistrovské dílo.
- Mám spoustu volného času. Vždycky jsem měl problém najít si čas na věci, na které jsem potřeboval. Můj telefon mě rozptyloval a sežral všechen můj volný čas. Chodil jsem pozdě do práce, nebo si nenašel čas na návštěvu fitka. Nyní jsem neskutečně produktivní a vždy zvládám vše dokončit (Jen abych vše upřesnil – střední jsem zakončil v USA v 16 a nyní mi je 17 a pracuji).
- Přestal jsem se cítit méněcenným. Sociální sítě nás nutí srovnávat naše životy s perfektními obrazy ostatních na sociálních sítích. Pamatuji si scrollování na Facebooku s myšlenkami jako “kéž bych to mohl také mít”, “ten má takové štěstí” apod. Nyní už tak nepřemýšlím. Na světě není žádná jiná osoba, kterou bych byl raději, než sám sebou. Jsem šťastný kým jsem a jsem neskutečně nadšený myšlenkami nad svou budoucností.
- Jsem šťastný, extrémně motivovaný a v nejlepší kondici, v jaké jsem kdy byl. Nic z toho jsem nebyl, když jsem nepřetržitě používal sociální sítě. Byl jsem deprimovaný, líný a obézní. Za 3 měsíce jsem ztratil pětinu své hmotnosti a chodím denně do fitka. Jsem spokojený, práce a tvoření věcí mě dělají ještě šťastnějším. Každým dnem tak roste moje spokojenost.
- Zní to jako klišé, ale už vím, kdo jsou to opravdoví přátelé. Je jednoduché být s někým přítelem na sociálních sítích. Po odchodu ze sítí jsem ztratil 80 procent veškerých přátel. Tito lidé ignorují mé textovky, protože už nejsem “jedním z nich”. Je dobře se takových lidí zbavit. Chci být přítelem se skutečnými přáteli a lidmi, od kterých se mám čemu naučit. Většina předchozích “sociálních přátel” do této kategorie nepatří, věřím, že to máte podobně jako já.
- Začal jsem si cenit menších věcí. Nevím, jestli je to tím, že jsem zpomalil a jsem nyní schopný koukat na věci z jiného úhlu, ale umím si cenit věcí, které pro mě ostatní dělají. Mám tu nejlepší mámu na světě a nikdy jsem neocenil, co všechno pro mě dělá. Víte, jak velké štěstí to je se probouzet v posteli s pocitem střechy nad hlavou a pitnou vodou kdykoliv si zamanete? Neskutečné! Začněte si cenit malých věcí.
- Jsem zase součástí skutečného světa. Teď už mohu říci, že když jsem byl závislý na sociálních sítích, byl jsem odpojený od světa kolem. Nejen, že jsem trávil na sociálních sítích většinu svého času, ale i když jsem se bavil v reálném světě, neužíval jsem si daného momentu. Byl jsem více soustředěný na sledování novinek na Facebooku, než na věci kolem. Vtipné je, že jsem si říkal, “Když smažu svoje sociální sítě, nestanu se jedním z těch podivínů, co nevylezou z pokoje ven mezi lidi.” Ale přesně tím jsem se stal, dokud jsem na nich byl. Vtipné…
Smazání profilů na sociálních sítích bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, jaké jsem kdy udělal. Přiblížilo mě to mé rodině, stal jsem se lepším studentem, jím zdravěji, více se hýbu a mám spoustu volného času na čtení knih, což jsem vždy chtěl. Život je skvělý.
Vypněte telefony
Jako ve všem ostatním v životě je i zde klíčem umírněnost. Až naposledy vydechnete, budete rádi za všechny příspěvky na Snapchatu, které jste poslali, nebo všechny články na Facebooku, které jste četli? Nebo si vybavíte všechny momenty štěstí, které jste strávili s rodinou a přáteli, zkušenosti a zážitky, které tento svět nabízí?
Článek je volným překladem textu I’m 17 And I Deleted All My Social Media. Here’s What Happened od autora Corey Alexader z webu Medium.com
